Červenec 2017

Takový shrnutí mě samotného (kdysi jsem způsobil svými názory nelibost) :)

20. července 2017 v 18:11 | Felix Faix
1.CO OČEKÁVÁM OD VZTAHU S HOLKOU ??? 
Co bych rád a nerad na holce jsem psal v prvních článcích - co se mi na nich líbí a co ne, a z toho vyplývá co bych chtěl nebo nechtěl. Od vztahu s jakoukoliv holkou očekávám to, co jsem sám schopen nabídnout:
svobodu - každý má své zájmy a nemusí být věčně nalepen na tom druhým - prostě osobní prostor by neměl být narušován k nechuti druhého. Dále očekávám její schopnost trávit dobu i jinak než se mnou, pochopení pro chvíle, kdy chci být sám, m,ou nechuť k poznávání rodičů a tradičním "stylům" života - tzn. nenutit mě do buletproof vztahu pro jeden jediný večer v kině (prostě spěchat, když vidí mou odtažitost). Pokud holka něco chce, měla by to umět říct. a to ať už to dobré, nebo prostě nějakou nelibost ( klidně i nasranost na cokoliv, včetně mě) - já taky říkám chci/ nechci, ano/ne , pravdu, pocity narovinu.
Poznal jsem totiž, že je to lepší, než když se holka kroutí, mrká, culí se do chodníku a já mám jakože hádat, co mi chce.
Jenže protože holky většinou něco nakousnou a pak říkaj už jen "já nevím.. to je blbý.. a rači né..", nebaví mě čekat a hádat.
Takže svoboda, schopnost otevřeného projevu a taky tak nějak dát jasně najevo, jak jí se mnou je- jestli se semnou cítí jen jako s kámošem, nebo chce něco víc - ať už se poznávat dál mentálně, nebo tělesně.

Asi magořím, neslouží mi mozek

20. července 2017 v 18:08 | Felix Faix
CO TO HERGOT JE?! si v poslední době říkám dost často.
Jsem jak na pérách. Neustále zahlcenej myšlenkama a okolním děním. nepamatuju si , co jsem chtěl říct, udělat nebo co má následovat.
Docucám bombon a hledám, kam jsem ho dal. Nemám v puse ani jeho chuť, takže prostě nevím, kam se poděl !!!
Jdu si dělat kafe, položím pytlík na linku a jdu do pokoje pro lžičku a v tom pokoji hledám, kde ten sáček je.
Věčně se ptám, jestli jsem už to a to udělal, nebo KDY jsem to udělal.
Prostě to po pár vteřinách nevím.
Čtu / slyším / vidím něco a nevnímám to ostatní.
Čtu meil a někde v koutku mozku vím, že mám jít s odpadky. Odpadky...Odpa...cože? Měl jsme někam jít...jo, ale kam..?
Po chvíli jdu do kuchyně: ty odpadky nejsou vynesený, proč jsem je jako nevynesl ?!
A tak bych mohl pokračovat donekonečna.
Nějak se snažím nepřipouštět si to, protože bych začal panikařit a stresovat se ještě víc. Možná mám alzhajmra, anebo jsem prostě digitálně přehlcenej. Měl bych si dát digi detox, jenže když já věčně poslouchám a u toho hraju a něco píšu a kecám s lidma, a,..,... pořád se najde něco, co tady dělat můžu a v reálu ne, však to znáte ......
Umím číst, umím být jinde bez pc, umím odpočívat, ale po čase zase chci sedět a dělat si tady to svý, jenže se do toho ponořím tak, že ani nevnímám co mi druzí říkaj, ale to se děje i bez pc... tak nevím.
Jsem prostě mentálně v hajzlu.

Rady z časopisu Elle ohledně rande

20. července 2017 v 18:05 | Felix Faix
Byl mi právě zaslán podivný článek s pravidly jak na rande. Tentokrát očima zralých žen. No zjistíte, že jsou naivní stejně jako ta dětská-pubertální pravidýlka (viz luxusní botky na rande, hlubokej hlas apod.)
V závorkách je na to můj pohled, jelikož je mi z těchto pravidel divně. Nevím, nač vlastně pravidla na posezení dvou lidí jsou. Buďte prostě sví a tečka ne???
Slovy redaktorek časopisu Elle:
"K americkým bestsellerům v literatuře o seznamování patří jednoznačně kniha The Rules od Ellen Fein a Sherrie Schneider. Vyšla v půlce 90. let a dnes už se řadí ke klasikám.
Dokazuje to i masový úspěch knihy. Autorky uhodily hřebíček na hlavičku."
No a o tom to je- rok 1995+-. Tato pravidla jsou stará a blbá.
1) Buďte jiné než ostatní
Být jiný je stavem mysli, nic s tím nenadělá to, jestli jste bohatí nebo krásní. Přiživuje vaše sebevědomí, které vás udělá atraktivnějšími.
( když atraktivní prostě pro otho chlapa nejste, nezmění to ani vaše snaha jí být a hrát si na bohyni).
2) Nikdy muže neoslovujte jako první a nezvěte ho k tanci
Je to jednoduché, chtějí dobývat, ne být dobýváni.
( ale pak se nedivte, že neosloví ani on vás).
3) Nehypnotizujte ho pohledem
Tím najisto zničíte veškerý zájem.
( pokud se podíváte jen jednou, tak si to ale vyložíme jako nezájem).
4) Platí ON
Na prvním rande vždy dodržujte: nechte se pozvat. Žádné půl napůl, peněženku vytahuje muž.
( jo jasně, jsme chodící bankomaty a za svůj život se tetelíme štěstím, že můžeme zaplatit za každou neemancipovanou couru, která se nechá vydržovat už od začátku. A věřte tomu, že tohle o vás hodně vypoví - šlapek je všude dost, tak proč platit jako za ně ještě i za svou holku??? ).
5) Nevolejte mu
Neozývejte se jako první. Nechte to na něm. Když se ozve, nemluvte s ním déle než deset minut. Navíc ten, kdo ukončí hovor, musíte být VY.
(to o ukončení a času řekl jako kdo??)
6) Žádné rande o víkendu
První schůzka proběhla ve středu? Pak si pamatujte - o víkendu nemáte čas. Příští setkání naplánujte až po neděli.
( že cože?? a tím jako zvýší jeho touhu nebo zájem?)
7) Pravidla chování
Na první schůzce buďte nekomplikovaná a šarmantní. Jednoduše ho poslouchejte a nevzpomínejte na poslední nepovedený vztah.
( pokud nebudete moc mluvit, budete nudná).
8) Téma 'děti' je tabu
Žádné děti, svatba ani společná budoucnost. S tím začínejte až po čtvrtém týdnu.
( s tímto tématem nezačínejte u chlapa NIKDY).
9) Neprodlužujte to
První rande nemá trvat déle než pět hodin. A hlavně - ukončit ho musíte zase vy.
( do háje a proč jako??)
10) Romantické dárky
Měla jste narozeniny a nedostala jste žádný romantický dárek? Pusťte ho k vodě.
( hm jasně takže platit za sedánky vínečka a večeřičky a ještě dárek?
jak máme dávat romantický dárky někomu, koho ještě logicky neznáme???)
11) Nepřehánějte to
První dva měsíce se nepotkávejte častěji než jednou až dvakrát týdně.
( to nás pak ale logicky přestane bavit).
12) Všechno chce čas
Pusa na prvním rande? Maximálně poslaná vzduchem. Víc mu nedovolujte.
( aha takže zaplatit vám vše můžeme, dávat dárečky taky, ale nedostaneme za to ani pusu? AAHA.)
Rád uvítám pohledy / zkušenosti děvčat či názory místních chlapů.

Jsem ten, kdo se o emoce připravil dobrovolně

20. července 2017 v 18:04 | Felix Faix
Emoce. Věc, kterou většina z nás má, někdo je dá najevo a spousta lidí jim podléhá a podřídí jim život i rozhodování.
Holky je přímo žijí a překypují jimi, my kluci zase skoro bouchneme ve švech, jak je v sobě dusíme.
Emoce máme v radosti i ve vzteku, v bezmoci i ve chvílích vítězství.
Celý mi to přijde takový zvláštní.
Že jako proč nějakej pocit má něco určovat, dokazovat, být nějakým ukazatelem kvality člověka nebo vztahu?
Když máte emocí moc, jste rozeřvaná citlivka, co nic nezvládá... když je nemáte vůbec, jste tvrdej necita a automaticky musíte být ke všem zlej.
Proč? Protože to tak lidi prostě vnímaj.

Nejdu s davem

20. července 2017 v 18:03 | Felix Faix
Téma: jít s davem. Zajímavý téma, o kterým určitě 99% místních napíše, že s ním nejde.
Já budu psát něco jinýho - a sice to, že i když s tím, co ten dav dělá, můžete nesouhlasit, může vás to, že s ním jdete, zachránit.
Vždycky jsem byl takovej přesnej opak toho, co jsem viděl kolem sebe a nikdy jsem nebyl oportunistou, kterýho by řídil dav. To miale přinášelo často potíže, mé názory byl špatné, protože se lišily, mé konání bylo blbé taky jen proto, že bylo jiné, protože kdo by chtěl být s tím, kdo nezapadá, že? Jenže já si v tý odlišnosti liboval... dokud jsem pro tu odlišnost nedostal na hubu.
Pak jsem pochopil, že mý hrdinství je k ničemu, protože jsem v něm sám.... a tak jsem se začal rozhlížet.
Okoukl jsem dobu, názory, styly, řeč a všeobecně vnímaný standardy....a zjistil jsem, že není tak těžký je mít taky.... pokud s něma začnete pracovat.
Mým cenným zjištěním totiž bylo, že je špatně protláčet názor nebo něco sám proti všem, ale že je lepší zasít to semínko odlišnosti mezi právě ten dav. Něco jako "jiná možnost". Prostě mluvíte, propíráte, melete, všichni jste za jedno, a pak vypustíte tu možnost, která může být taky zcela jiná. Dav si to probere, řekne buď že to tak být může nebo ne, ale za čas poznáte, že to přijali zua své a dále s tím operují.
Názornou ukázkou je třeba ta má nyní už známá nechuť k tradicionalismu - běžnému životnímu vzoru alá CHOZENÍ - SPOLEČNEJ ŽIVOT - DĚCKO. Jedno v jakém pořadí, ale prostě toto musí ten život obsahovat, protože tak to společnost stále ještě cítí.
Když kolem mě už od střední ale kluci začali hromadně zbocuhávat svý holky, ať už nehodou, nebo že mohli, protože na to měli jejich rodiče, zasel jsem semeno do davu v podobě postoje KDO HO CHCE TAK PROSÍM. .JÁ ALE NE - UMÍTE SI PŘEDSTAVIT PŘIJÍT ZE ŠKOLY A SLYŠET JEČÍCÍ DĚCKO AŽ DO RÁNA / VIDĚT TEN BORDEL / VIDĚT SVOU HOLKU S POVISLÝM BŘICHEM A PRSAMA / JAK SE VÁM CELEJ VZTAH ROZESRAL JEN PRO DĚCKO ???

Nikdy bych....

20. července 2017 v 18:01 | Felix Faix
NIKDY BYCH:
  • nepolíbil holku před jejíma rodičema
  • před holkou neklekl a nežádal ji teatrálně o ruku
  • před ní nebrečel že jsem jakože chudinka a potřebuju pohajcat
  • už nešel na rodinnej oběd k jejím rodičům
  • nejel s ní k její rodině - babičce, na chatu , na něčí narozky...
  • ji netahal do mé rodiny - dělá to jen zle
  • jí nedal něco, co miluju jen proto, že to ONA CHCE!

Když si holka schválně nevezme antikoncepci

20. července 2017 v 17:59 | Felix Faix
Hm. zažili jste to někdy? Že jste děcko čekali, nebo dokonce měli, máte nebo už nemáte? Víte o něm, nebo to jen tušíte?
Jaký z toho máte pocit? Jste rádi, jste nadšeni, máte pocit, že víc jste v životě nevytvořili? Že je to to nej? Nebo vám to naopak převrátilo život, zničilo, rozvrátilo vztahy? Překáží, nebo je vaší součástí?
Já jen, že právě čerstvě zpracovávám zoufalý info kámoše, že zplodil, aniž věděl. Prostě dvouletá přítelka,nyní 18letá, vysadila za účelem oplodnění ( vychází ze školy, tak co by jinýho dělala než rodila žejo...) a on neměl tucha.
Stojí teď před hotovou věcí, ponechanou záměrně na takovou dobu, až bude neřešitelná. Nejde ji odestát, nejde ji dát pryč. Už ne. Jde ji jen přenechat jiným, na což ale musí být souhlas, který není.
Kámoš byl klukem a teď bude muset být fotrem. Nedobrovolným. Tím, kterej bude platit na něco, co nechtěl.
A jak ho znám, nikdy ani chtít nebude.
Víte, já se mu nedivím. Já děcka taky nemusím, především tak od dvou let nahoru - to už umí s člověkem manipulovat, vyřvává si to nesmyslnosti, neposlouchá to a ty děti jako by ani nebyly dětma... ale pytlem plným vzdoru a svýho JÁ ! NE! CHCI! DEJ!

Nesnáším neustálou přítomnost partnera

20. července 2017 v 17:58 | Felix Faix
Z předešlých příspěvků víte, že nemám rád přísavkovité typy a závislačky vztahové.
Nemám rád odebranou svobodu a nemám rád absolutní závislost a nutnost být s tím partnerem sto milionů hodin denně.
Potkám li někoho, s kým jsem rád, užívám si, ale jen po určitou dobu. Jak se říká - když je něčeho moc, rychle se toho přejíš a neustálá něčí přítomnost pak vede k tomu, že ten vztah musí kvůli nudě, zvyku a nasycenosti až přežrání se tím partnerem prostě skončit.
Je proto dle mne škoda, přeškoda, že si partneři tento konec uchystají sami a dobrovolně.
Na blogách a různých deníčcích a profilech nejčastěji čteme, že se lidé cítí nejlépe svobodní... tak proč si nezařídí svobodu i ve vztahu?
Svobodou nyní nemyslím "povolení" k tomu zahýbat a lítat jinde, ale prostě volnost.
Rozdíl mezi "ty + já" a "spolu".
Ty + já je totiž vzorec, kdy si oba dovolí mít své zájmy, chvíle s přáteli a okamžiky též s někým jiným než pořád jen a partnerem.
Spolu je absolutní splynutí v denní i noční dobu doma ve škole venku v posilovně v práci...prostě všude.
A věřte mi, že pokud není člověk přílipka a nepotřebuje mít toho druhýho neustále po ruce, velmi rychle z tohoto bude znechucen.

Zhrzená valentýnská těhule

20. července 2017 v 17:56 | Felix Faix
Takže, milé dítky, jsem tu s dalším průkazným nalezeným problémem vztahovým. Opět si dívka stěžuje na věc, která je zcela jasná a neznamená nic zlýho a opět je z toho problém. Je z února tohoto roku a ten problém byl tak mega, že to teda jako příťa podělal.
No, problém jako kráva! Těhotná jako hodlá slavit valentýna, i když na to ten její dlouhodobě nereaguje a domnívá se, že to, že to nechá na něm znamená, že to slavit přece jen budou. A ono hrůzo hrůz - NEBUDOU!
Místo toho si dovolí jet ke své mámě a pomoci jí! Jak se jako opovažuje ??? Copak tohle se smí, těhotné odříct něco, co čeká, i když vám se do toho očividně nechce???
Takže jak vidím, tyto ( říkám tyto, ne VŠECHNY !!!) dnešní holky mají jasno - neuposlechne li partner, nehodlá se ona zamýšlet proč asi a zda to není taky její vina... prostě bude zklamaná, uražená, bude dělat scény, odstřihne ho, vykope z postele a vytroubí to veřejně do světa, jaká je ona chudera, že má takovýho debila, že jí ani valentýna neudělá...
A my s takovou slepicí za prdelí jako co...jsme hajzlové největší, že? Jsme odporní hnusáci a svině, protože JÍ nic nedopřejem, protože to MY nechceme - jak sobecké!
A není náhodou spíš sobecký nutit někoho do něčeho, co on nechce? Co neuznává, čím nehodlá zabíjet čas, je li navíc něco důležitějšího?
A to že dáváme přednost matce před vámi to asi taky určitým typům vadí, že?
.....takže co my vlastně jako můžem.... držet hubu a krok a poslouchat svoji Bohyni a plnit jí i to, co nevyřkla?

Neumím říct AJ LAVJŮ.

20. července 2017 v 17:47 | Felix Faix
Když s někým chodíte ať už z lásky nebo prostě jen proto, že se vám líbí, říkáte ta slova, co se říkat mají? A říkáte to s vědomím, že je to pravda nebo proto, že byste měli? Že se to dělává a ten druhý to slyšet nejspíš chce, hlavně je li to holka?
Já totiž ne.
Jen když to někde čtu a pomyslím na to, že bych to říkat měl, je mi z toho... divně.
Přijde mi divné to říkat a protože jsem spíš skutkový a důkazový typ, nesnáším takový to podbízení se a pohledy ala " tak už mi to řekni! " protože to je prostě nátlak a já nátlaky nerad.
Vykřikovat svý city mi přijde takový... nevím, snad až neupřímný a zbytečný.,.. něco jako fraška z 15. století... telenovelová krávovina.... romantický blábol, kterým můžete dosáhnout všeho, ale kterým taky můžete pěkně klamat. Věc zbytečná a bezcenná.
Prostě slovo no...co na něm.
Jaktěživ jsem to žádné neřekl a pokud to bylo říkáno / psáno mně, tak jsem s sebezapřením po jisté době odepsal " já tebe tky" (dřív to bývalo pouhé "uh... díky") ale za a) jsem to tak nemyslel a za b)do očí bych jí to jaktěživ neřekl.
I to psaní mi vadilo ale nebylo to nic proti okamžiku, kdy mi to holka zasněně řekla.
Já v tu chvíli vždycky ztuhnul, napadlo mě JEŽÍŠI TEĎ TO CHCE SLYŠET ODE MNĚ a nemohl jsem se hnout... tělesně ani psychicky. Prostě jsem to nedokázal ani nějak vymrčet s křivým úšklebkem nebo to doplnit všeříkajícím "hehe" .
Nejde mi to.
Dělá mi to tělesně zle a popadá mne panika a já mám chuť utéct. Zatřást s ní a zařvat na ni, ať mě vědomě nepřivádí do rozpaků, že to říkat nebudu, protože to necítím.
A i kdyby jo, nedostala by to ze mně.
Chci v tu chvíli někam do kouta a být tam sám a kašlu na nějaký láskování!

Nemožná holka bez citu pro realitu

20. července 2017 v 17:46 | Felix Faix
Potkávám takový holky hlavně v posledních letech. Jsou jakoby přes kopírák. Ze všech těch tureckých telenovel, muzikálů ze střední, Disney kanálů, článečků na krásná.cz a bravíček jsou tak zblblý a nesoudný, že se v jejich uvažování zcela míjí realita od nadnesených krávovin.
Nemožnou holku někdy poznáte od pohledu, když na vás mrká nalepenýma řasama tak, až upadne ze schodů a nabije si...svá zvětšovacím leskem natřená ústa.
Když na vás kmitá jazykem ve školní jídelně a vypadne jí při tom kus banánu ze zlobivé pusy.
Když na vás mrká tak, že máte chuť běžet pro očaře,k aby jí tu tříšku z oka vyndal.
To je pak jasný, že takové se vyhýbáte... jenže horší sortou jsou ty, který to skrývají, pak vás "kamarádsky" obkrouží jako přátelská družice, pomůže vám, pokecáte, něco si svěříte a vyměníte si na něco názory...a vy si říkáte, že jste narazili na nečekaně normální holku!
Tak ji do svýho života vpustíte víc, píšete si na Fcb a sdělujete si, na co jste se koukali, co si o tom myslíte, jak vám to jde ve škole a jak moc je blbá ta a ta nebo jak moc blbě vypadá jako emo ten a ten. Jste na jedné notě, jste stejní!
Tak jí dovolíte, aby přišla do vašeho života víc a víc, nějak tak si naznačíte, že "by to šlo", a..
PEKLO ZAČÍNÁ.
Milá, kdysi zcela normální holka, která mohla mluvit o všem s nadhledem a která byla spíš jako váš kámoš, je najednou ukecanou stíhačkou a předkládá vám návrhy a postoje jako vystřižený z románů Lenky Lanczový. Začne se po vás plazit, hlavně jdou li okolo jiný holky, houká na vás "hu-ů" na chodbě, mává na vás tak okázale, že si toho všimne i učitel a pošle vás na základě toho do roztomilosti zaobaleného příkazu "POJĎ SEM!" za "svou starou paňmámou, aby nečekala, když je tak náruživa" a místo kecacích maratonů teď mluví jen ona... o tom, co by chtěla ve vašem vztahu... jak moc se těšila na to, až tohle přijde... co si myslíte o jejím novým tričku? ladí jí k pásku? ...co myslíš, voním dobře? to je Šanel, ale z tržnice víš, nikomu to neříkej...jé hele miminko! takový chci taky... je jí zima-zahřeješ mě? tak já ty ruce zmáčknete a vtáhnete do svý mikiny a ona hned začne vyvolávat jásavý opus na téma " jéééžiš ty jsi tak hodnéééj"....
Ve svých očích je dospělou, neodolatelnou romantickou nymfou, která školu nebo úkoly ke svýmu novýmu, láskyplnýmu životu nepotřebuje, protože ONA žije srdcem a vše jí může být ukradený....... a ve vašich očích je otravná, afektovaná a máte chuť ji ucpat špuntem. (korkovým, ne tím vaším.)
Začne se do nymfy stylizovat nejen oděvem, ale hlavně řečí a gesty.
Říká pořád "ale chápeš jak to cejtim né ? " nebo "tak jak mi srdce bije s tebou tak tak mi s nikým nebilo".
Máchá rukama v rozmáchlých gestech, občas jí ujede místo kdysi normální "tyvole" jakési och a ách a směje se vysokým, hraným hlasem.
Víte, že samu sebe teď prostě hraje a vadí vám to. Nemáte náladu řešit něčí šaty, celebrity které neznáte, nezajímá vás její "nově objevená" schopnost léčivých dotyků, které na vás chce aplikovat.
Vy chcete tu, kterou jste poznali... a ne nějakou náhražku z laciných filmíků.
Na lavičce u domu se tisknou jen ti hloupí a malí, ne přece vy!
Takže co s tak nemožnou hloupou holkou, co propadla víře v to, že zalíbí li se někomu pro něco, musí to okamžitě zazdít a začít se chovat jako nána? Která je buď zaslepena sama sebou, že vás jen vláčí za sebou, nebo naopak se snaží vzhledem ke své proměně změnit i vás?
Chce to jedno: dobře mířenej kopanec.
Ne slovní, ale reálnej. Jedině ten ji totiž probere a srovná ji zpět do roviny "nás normálních".
Sice pro ni navždy budete debil, který "pohrdl mou láskou", ale vy se osvobodíte.
A to je to hlavní. Nikdy prostě nepřestávejte myslet sami na sebe.

Jak generace degenerují

20. července 2017 v 17:45 | Felix Faix
Tohle téma nabízí mnohé. Já bych chtěl psát o tom, co vídám ve svém okolí- jak se přenáší výchova na děti.
V mém okolí má hodně holek, ať už starších nebo mladších, dítě. Žijí buď samotné, nebo střídají chlapy, nebo toho jednoho mají. Tím, že porodily, se z nich stala jiná bytost, kterou já nepoznávám a jak jde čas, nepoznávám ani to děcko. Z kdysi malýho nevinnýho děcka se dnes klubou spíš malý rajdičky a matky - ty velké rajdy - je v tom podporují.
Místo děcka na vás čučí neuměle nalíčený oči, hodiny to prostojí u skříně a ječí to, když tomu dáte mikinu jiný barvy, než jakou chce ona...když mu nekoupíte gormita nebo lego fire.... když mu nedáte přeslazenou zmrzlinu a tuny džusu. Když na vás něco uvidí, chce, abyste jí to dali a ta dřív skvělá kámoška vás dorazí hláškou "tak jí to dej!"
Když nedáte, ječí to, dupe, válí se to v prachu cesty a máte chuť to zmlátit. Protože jste nesplnili mazlíčkovo přání, jste nahraní a vaše kámoška už NENÍ vaší kámoškou.
To ostatně není už dávno. Jakmile otěhotní, má v hubě jen toho tvora, co má v sobě, dárky taky musíte dávat jakoby pouze jemu a ne jí ( následuje povzdech " to jsi nemusel, stačilo dát něco dítěti"...) a prostě v jejím okolí už nejsou ani tak akce nebo riskantní závody, ale polehávání, fňukačka a výkřiky "pomožte měě"!
Dřív když měl někdo dítě, ukázal ho, šlo se s ním ven, pohlídalo se, ale bylo normální, neječelo, nevřískalo, nekopalo a neutíkalo z pískoviště. Já osobně moc z dětí nadšenej jasněže nejsem, ale dřív se to s něma dalo vydržet. V poslední době ale, stejně jako se zhoršuje chování lidí, zhoršují se i děti. A to mne prostě šokuje.
A teď si vemte, když je tahle holka, má li děcko, třeba VAŠÍ holkou a dítě je cití! vše musí být podle děcka, psst teď nemůžeme, ještě nespí....dej jí to..nedávej jí to... je to její, nech to... nech ji...aby si se neposral apod.
Prostě nenaděláte nic a věřte mi, že to takhle rozbácaný děcko si už nezamilujete a tak vám jasněže vadí...a po čase vám začne vadit i jeho matka, což není divu.
My, co to s matkami cizích ( no.. i vlastních) děcek ukončíme, jsme prý necitelní...ahja, takže krávy s náma mohou orat, my můžeme vydělávat jen na ni a její chybu a jako nic víc nejsme? Ona být svině může a my musíme mlčet? No já nevím lidi, tohle jasněže vydržet nemůže... Jsem totiž pro to, aby kluk, stalo li se a on to děcko má, platil, ale nějak se neangažoval. Pokud se totiž zahákuje, ať už u děcka nebo u tý holky, je zle a on z toho vyjde jako poraženej blbeček.
Proto chlapi nikdy toto nedovolte a vy holky nevychovávejte ze sebe ani děcek krávy.

Urážlivost holek

20. července 2017 v 17:45 | Felix Faix
Tuhle jsem na jedné vtipné skupině našel tento screen, který mi připomíná, jak moc jsou ženy v tomto stejné ( a prosím, nechte si své ZNEUŽIL JSI JEJÍ FOTKU !!)
Neskutečně mne nasral. I přesto, že dotyčná dámička splňuje dnešní diktát krásy a vypadá "typicky", tedy krásně a čeká, že jí chlapi budou ležet u nohou, jako chlap bych ji ve vteřině poslal do prdele.
Jsme snad nějaký psíci těch bab, aby sme byli pořád jen s něma? Musíme s něma pořád lozit všude za ručičky, lapět v kinečku na nějakým romantyše filmečku a žrát na nudné večeři u svíček?
Co osobní svoboda, to vám vy vztahové pijavice nic neříká ???
Nesmíme se hnout, protože VY- BOHYNĚ si to nežádáte a tak jako co - máme sklapnout uši a mlčet?
Ale když zamáváme portmonkou, tak to se ihned připlížíte a jste zase svolné pro cokoliv, že?
Skutečně to uvažování a pocity - "jsem TAAAK ponížená a ublížená, ach jak je ke mne zlý ! " nepochopím..
Vždyť jí nic neudělal! A hodlá s ní někam jít zítra ( na nenáviděné nákupy - pruda) a ona ještě chce držkovat??
Ten chlápek má pravdu, nic neocení, je to kráva a měl by od ní a jí podobným zdrhat jak o život.
Hlavně poznámka poslední je skvělým důkazem o tom, o čem ty baby vlastně jsou - nech ho, ať ti koupí, co si přeješ, a pak ho kopni do prdele, i když ti nijak neublížil.
Holka, která se takto chová, je fakt pinda a přál bych si, aby to každý chlap rychle rozpoznal a vysral se na ni.
Takhle debilně vychcaně se fakt nechovejte... je toho všude kolem dost a pokud někdo neubližuje vám ( což to, že někam šel s kámošema, ubližení NENÍ), neubližujte ani vy jemu.
Anebo jo, ale pak se nedivte, až vám dá někde za rohem na držku. :)

Když holky ve vztahu nic NEZAJÍMÁ a jsou spíš vaší mámou

20. července 2017 v 17:42 | Felix Faix
ALE MĚ TO NEZAJÍMÁ! UDĚLEJ TO A TO! NEDĚLEJ TO! TOHLE NEŘÍKEJ! ŘEKNI MI TO! MUSÍŠ! NESMÍŠ!
To jsou slova žen a dívek, které jaksi ....ať už vědomě nebo nevědomě převzaly ve vztahu úlohu matky.
Ne partnerky, za kterou může kluk se vším přijít, ale matky, hlídačky, ostříže a kata, který má vždy pravdu, myslí vše jinak a komu se jen tak něco nelíbí.
Má výhrady, spoustu věcí byste neměli nebo nesmíte, protože to a to. Nějaký nápad - cože?? Taková blbost?!!!
Chcete se dívat na Kentána z Montarži? Je to trapný a ona má přece Ordinaci a ji NEZAJÍMÁ, že jí to jede několikrát týdně, ale vám jednou za dlouhý čas!
Chcete si místo procházky číst nebo naopak místo válení se vyrazit do skate parku? Ji to NEZAJÍMÁ!
Že s jejím názorem, postojem nebo vykonaným skutkem nesouhlasíte? NEZÁJEM...
Že tu kapuci nosíte jako součást vašeho stylu, po kterým jí nic není a nemá se do něj co cpát? NEZÁJEM,ona chce, abyste to tak nenosili.... Je jí trapný, že na vás lidi moc čumí.
Že vám zima prostě není? NEZÁJEM, zapni si to až ke krku a mlč, nehodlám ti pak zase nosit celej týden úkoly...
Že vám to holt někdy prostě nejde? NEZÁJEM - ona chce hned teď !
Že vy děcka nechcete? NEZÁJEM - ona totiž jo !!!!!
Tyhle typy si prostě najdou vše na všem. Nevím, zda jsou tak uvnitř staré, že mají pořád chuť někomu něco řídit, nebo si na důležitou jen hrají, ale je to každopádně pruda.
Kdo by chtěl chodit s kopií vaší mámy, ne?
Je to jako chodit s nějakou dohližitelkou, která s chutí záměrně pošlape vše, co chcete nebo děláte. Váš názor. Vaše pocity. Vaše kroky i vaše touhy. Pošlape to jen proto, že to ona chce.
Bezohledná svině, nebo důležitá součást vztahu? Musí být kluk veden a řízen jako plastovej gormit, i když je svéprávnej?
Její reakce na vaše protesty? Klasika: ji to NEZAJÍMÁ. V delším časovém horizontu zjistíte, že ji nezajímá tak nějak nic....a dojde vám trpělivost v okamžiku, kdy vám svou hlášku o nezájmu pronese i na to, když se říznete a vykřiknete v panice, že krvácíte. Pak vám dojde, že je to kráva a chudák zároveň, kterou již nelze napravit.

A to nejlepší na konec: důvod, proč to dělají?
No přece proto, aby před kámoškama v kavárně mohly říkat "starám se o něj. "
( dobrá zpráva pro holky tohoto typu: na samostatnýho kluka to nezkoušejte, ale u nějakýho trouby vám to projde a ještě to bude nakonec nejspíš potřebovat.)

Citoví upíři ve vztazích

20. července 2017 v 17:41 | Felix Faix
Toto téma mne napadlo v souvislosti s tím, že někteří oddaní partneři jsou oddaní tak, až to vypadá, jako by bli pouhým robotem, který koná na rozkaz, ne z vlastní vůle... Protože to by ta vůle potom musela být zasažena až něčím chorobným.
Kam já, tam on/a .
Co já, to on/a .
Jak já, tak on/a.
Prostě poslušná opička, něco jako ta holka z Harryho Pottera, jak se přilepila na Rona a pořád s ním někde skákala, lepila se na něj a on z ní byl na rozpacích.
Zažívám takové typy a vídám je okolo sebe. Jsou to takoví vztahoví oddanci a zoufálci v jednom - co kdyby mne opustil, honem dělat to, co chce on, jen se ničím neprovinit!
Těmto typům nedochází, že ten protějšek mnohdy nepotřebuje, aby byli v pozoru jako pes a poslouchali na slovo, právě naopak... poslušný nudný tydýti se velmi brzy omrzí a člověk nevidí hodnýho ťunťu, ale podlízavýho blbečka a má chuť ho odkopnout.
Nebo by někdo z vás chtěl chodit s vaším vlastním stínem, kterýho odhadnete dopředu - co udělá, co řekne? Který papouškuje vaše názory a slova??
Možná to dělávají ti zamilovaní ze skutečné lásky... ale možná taky ze zoufalství, a to je o to horší.
Snad jen při hře na otroka a pána může být tato poslušnost zajímavá a může uspokojit oba... ale ve vztahu, kde jeden potřebuje svobodu volnost a místo a druhý neustálou přítomnost a nalepení na tom druhém, to prostě nemůže fungovat.
Zajímalo by mne, proč ti většinou svobodní přitahují právě tyhle přísavky. Dobře naprogramované poslušné hračky. Proč?
Vždyť oni je nepotřebují, tak proč se na vás ve většině případů vždy lepí to, co nechcete a ve finále to ubližuje vám? Když to ze svého života vyhodíte, jste v očích druhých zmetek ... ale nikdo už se nezabývá tím, že ten energetický upír byl právě tím, kdo všechno zapříčinil a vyloženě "obtěžoval".
Takže jako co - máme mlčet, nechat ostatní, aby na nás parazitovali dle jejich chuti a prostě dělat jako že nic? Jen abychom se někomu zavděčili? Nedělali ve vztahu binec? Nerozbíjeli něčí iluze?
Ono totiž v těchto případech nestačí té přísavce říct "hele dej mi prostor jo?" .

Já a přání ohledně holek

20. července 2017 v 17:34 | Felix Faix
Co bych si přál na holkách? Nechci je měnit, jen bych rád napsal, co bych jako kluk měl prostě raději, čím by mě víc zaujaly nebo čím prostě nic nepokazíte.
Četl jsem článek od holky, která napsala, že říká li holka některou z následujících vět, je buďto blbá, nebo lže.
  • 1.já na sladký nejsem, proto si dám raději flák masa.
  • 2.jsem napůl chlap.
  • 3.je mi jedno, jestli se mi ozve.
  • 4.nedovedu si představit, že bych měla dítě.
  • 5.nechci po něm, aby mi dával růže a valentýnky.
  • 6.může si jít večer kam chce, proč by nemohl??
  • 7.nežárlím.
  • 8.s holkama si moc nerozumím.
  • 9.miluju motorky, auta a posilování s činkama.
začnu postupně:
1. Má li holka raději maso, jsem raději. Příčí se mi představa, že jdeme na "romantický" dortíček nebo pohárek a ona tam lascivně olizuje třešeň nebo uždibuje šlehačku .... přijde mi to naivní, hloupý a okatě rádoby svůdný... není to pro mne znak ženství ani jemnosti, ale prostě trapasu. Ke mně se hodí holka, co si do pusy rve maso holýma rukama, rve ho od kosti zubama jako tygr a jako tygr si svůj flák taky brání.
2. Co může být lepšího než holka, která se neuráží při každým vtípku, sama umí do placu nějakej hodit, neskácí se po prvním poplácání přes záda a můžete s ní kecat o všem? Být s holkou, co jako chlap uvažuje, je to nejlepší, co může být! (tedy pro kluka kterej ví co chce -holku, která nehraje na naivku).
3. Prý to není pravdou, protože se holka klukovi VŽDYCKY ozve jako první a začne větřit co novýho, zda se ještě zlobí, zda ten rozchod vážně platí, co si o ní myslí, zda jí dá ještě šanci... věříte, že existují holky, co tohle vážně nedělají a tím u kluka jejich cena stoupne víc, než nějakým kníkavým naříkáním ???
4. Ideální holka pro mě - taky nějak nechci děcka a proto nechci ani holku, která na každý dítě, proběhnoucí v parku, začne vyšišlávat a ještě po mě chce, abych ho taky chválil. Jsme li v parku nebop prostě někde spolu, má si všímat mě a ne nějakých řvounů, ne? A mluvit o budoucnosti, když se známe hodinu? Sorry, na tohle jí fakt kašlu!
5. No, popravdě - je hodně holek, co to chtějí....spíš většina. Ale je taky hodně těch, kterým je to trapný, nelíbí se jim to a já si myslím, že to musí být trapný přece i nám, když jí tohle cpeme jen proto, že to ONA chce. Nejsme nějaký trubadůři ve středověku, abysme ji nabalovali dárečkama a blbýma srdíčkama ne? A pokud to nějaká chce, tak... má smůlu. :)
6. Nejde přímo o žárlivost, ale o jakýsi hlídání. Já mám kámoše, ona má kámoše, což ve vztahu = NAŠI kámoši dohromady. S tím nesouhlasím a trvám vždy na tom, že mám li já nebo ona někam jít, vždy jen a pouze každý se svou bandou.
Mícháním přátel vznikají akorát potíže, ne každý si sedne a já poznávat její družinu nehodlám.
A že kecá, když mi nebrání jít se svýma ven? No, možná jo...velmi rychle zjistím, jaká je pravda. Vypisuje li mi nebo volá a nechává vzkazy, nebo dojde li dokonce tak daleko, že se potuluje "nenápadně" okolo baru, vím, že opravdu kecá.... ale pokud umí i ona jít někam ven se svýma a neotravuje, vím, že je to tak, jak to být má.
7. Žárlí asi tak .... miliardy procent holek. A já nevím proč.
Mají důvod? Musí to, že existuje šance, že se vrhne na jinou, znamenat, že ona se má nervovat a užírat se a dělat scény?
Stejně nás těma scénama odradí a někdy k tomu, aby se její destrukční předpovědi splnily, samy doženou, tak čemu se pak chtějí divit?....
nebo vědí, že nejsou pro toho kluka žádnou výhrou a bojí se oprávněně? A pokud ano, co prostě scénama zmůžete? nějakýma výhružkama, smskama s nadávkama, pomluvama šířenýma po škole a kámoších? Tím si vše jen zhoršujete, proto mi věřte, že je lepší nežárlit.
A že takový holky existují.
A taky mi věřte, že žárlivost neznamená lásku.
8. Tak tomu zcela věřím. I holka si může s holkama- slepicema nerozumět. naprosto v to věřím a podporuji to. Některý sůlepičí skupinky jsou fakt na ranu. Nic nenormálního, spíš naopak - kluk uvítá, pokud od těch krav nedotáhnete do vztahu opakovaně nějaký rady, tipy, novinky, drby, pomluvy nebo tajemstvíčka, který se pak roznesou po celé škole.
9. Jo, proč by nemohla? Musí snad každá lítat obchoďákem a trapně fňukat v kabince, že jí nic není?
Miluju holky, co holdují mužským záležitostem, ale pouze za cenu, že ty zájmy ovládají.
Na holce, která dělá, jak moc žere zbraně, a ve finále ji neumí ani uchopit nebo nabít, nic k obdivu není.
Spíš naopak - toho kluka to odradí, protože ví že je ulhaná kráva a jen se ztrapňuje. Že to dělá přece kvůli němu? ...ne, vtírá li se vám někdo, aniž by věděl, o čem je ohledně vašeho zájmu řeč, tak to dobré prostě není.
Umí řídit na simulátoru? Může s ní ten kluk závodit, zastřílet si, někam si vyjet, zahrát si něco akčního?
Co víc je může spojit, než právě tohle?
Už chápete? Jako klukům nám spíš vyhovuje, když holkama "nejste".
(snad jsem dámy neurazil.)

Můj last day na této zemi

20. července 2017 v 17:30 | Felix Faix
Řekněme, že je nějaký den nějakého měsíce a roku. Je to ale moderní doba, možná až příliš. Všude kolem samá technika, která řídí už i hajzlíky, kde počítač zjišťuje vaše zdravíčko z vašich exkrementíčků ( to je skutečně hudba budoucnosti, už na tom makaj - na co chodit k lékařům žejo). Domov uklízejí roboti,kteří plní veškeré funkce od služeb úklidových a pečovatelských po služby v postelích.
Vztahy se rozbily, téměř neexistují, co ale pořád existuje, je zlo a násilí. Lidé vypadají jako mimozemšťané - jsou vysocí, tencí, s dlouhýma končetinama, velkýma očima ve velkých hlavách. Postupem let se dobrovolně vyhladověli v rámci trendu. Ti co byli jiní byli zneškodněni - ti tu nemají místo.
Jsem takový i já, ale necítítm se tu dobře. Jsem napojen na čip a centrála mě hlídá a ví o každém mém kroku. Jsou oblasti, kam se nesmí - tam stále probíhá válka. Tento svět mě štve, i když mi přináší v podstatě všechno. Jenže já na techniku kašlu.
Chci žít ve světě, kde se nemusím bát, že mě někdo zabije, že ráno nevstanu, protože se svět zamoří nějakou chemickou smrtící zbraní, že nás lékaři záměrně očkují svinstvem a že to svinstvo je i v jídlech. Chci žít svobodně a třeba bídněji, ale s klidem, dobrými vztahy a kvalitnějšími službami, výukou a šancí na práci, která bavím, ne zotročuje a vykořisťuje.
Chci svět, kde je zvíře přítelem lidí, a ne jeho složkou jídelníčku nebo zábavnou kratochvílí, kdy je sekán na kusy, topen nebo shazován z mostů na dálnice. Chci prostě z tohto zasranýho světa pryč, proto odpojím veškerý počítače od domu, vypnu roboty, kteří zaznamenávají proběhlé aktivity u mě doma a s chutí si naříznu pokožku mezi žebry a vyrvu si z tama čip. Bez žebra se žít dá, to se uštípne lehce... a já hodlám tento svět taky uštípnout. Spoléhají na závislost lidí na tomto světě, na to, že nebudou mít sílu odejít z něj, protože jsou tupí tím vším hlídáním a ovlivňováním.
Jdu po zakázané oblasti a uvidím díru v zemi. Tamtudy se před lety propadl dům a pohřbil tam i rodinu. Díra je příliš veliká a proto ji nezahrabali. Lidé se k ní nepřibližují, prý je to brána do pekla, na to se tu totiž ještě věří.
jenže já se nebojím. Raději půjdu dobrovolně žít do pekel, než abych zůstal tady.
A tak poslední den svého života vůbec netruchlím a skáču do té bezedné díry, abych si žil líp v podzemí plným plamenů a síry, než na povrchu plným otrávenýho vzduchu a zkažených duší.
Věřím, že mi tam bude líp.

Já a ženská knížka

20. července 2017 v 17:29 | Felix Faix
Četl jsem si knížku, po který jsem sáhl z nudy, když mi nešel internet a která je sestřenky. Je to taková ta typiše kecárna o vztazíčkách a svatbách a o tom, jak se poznali a bleble-prostě srdceryvný dějství.
No a tam byla najednou věta "je mi skoro čtyřicet, ale to přece nevadí - jsem na vrcholu svých sexuálních sil!" A já padl naznak.
VRCHOL SEXUÁLNÍCH SIL????
Co to sakra je? Co je to za sílu? Nějaká nadpozemskost? Nějaký ženský tajemství? Něco, co ze cátnic dělá divošky a přitažlivky pro kluky i chlapy? Něco, bez čeho by si jinak neškrtly? Prfoč právě těch sexuálních? Mají i jiný síly? Jako že čarují ?!?!
Prosím, aby mi toto bylo vysvětleno nejlépe ženou tohoto věku. V mým okolí se tomu jen smáli, ale nějak mi o tom moc neřekli.
Pokud máme my klucí taky nějaký síly, tak se mi asi vyhejbaj. Já totiž na žádným vrcholu ničeho nejsem... leda nechuti.
Jak se to jako pozná? Co vám to řekne? Jednoho dne to propukne? Prostě to cejtíte? Nebo to z vás něco udělá?
Může to mít i holka v 16ti třeba? A jak to vypadá - že chce zkoušet Odstíny s manžou, nebo píchá s chlapem z práce a po dvaceti letech manželství ji to blaží, protože je nemravná, nebo co jako?!
Nějak si neumím představit, co bych dělal, kdyby mi holka řekla o svým vrcholu sil. Asi bych se zalekl, že mě na něj bude nutit vyšlápnout a být na něm s ní. A že já tak budu někde, kde nechci, neboť nesnáším vejšky a šplh.
Do novýho roku si dám asi předsevzetí, že se dámk na duchovní cestu a od všech nečistejch sil se budu distancovat, aby mě nestáhly do toho svýho čarovnýho pekla.
(Tímto díky Lesaně za zprávu a:- s fotkou nepočítám - byl bych pak na roztrhání a to já bych nerad - jsem sám úžasný až až,
a ano, sportuji taky, byť ne vždy s úspěchem. :) )

Jak ovládat druhé slovy

20. července 2017 v 17:28 | Felix Faix
Že mají slova nejen váhu, ale i drtivou sílu, ví asi každý z nás. Mají jak tu léčivou, tak tu zápornou. Nechci tu psát o nějakým vysílání lásečky do celýho světu všem lidičkám, třeba formou ÓM MANI PADMÉ HÚM - tibetské monotonní mantry.
Chci spíš psát o tom, jak působí na mě nebo jak lze ovlivnit druhé. ( což taky dělávám, hehe).
Jak? No, třeba uplně hustě chválím. Takový to TYJO TO JÁ BYCH NEUMĚL TAK JAKO TY...víte co to s člověkem udělá? Normálně se začne ošívat, kroutit a každej zažbrble ÁLE....a uplně zrudnou a styděj se. Fakt, kluci i holky, puboši i staří. Já takhle chválím kámoše, který požádám o to, co se mně samotnýmu nechce, čeho se bojím nebo co mě nudí. Jak? tím že se o tom hodně zmiňuju. Tolik, až nevydržej a řeknou mi, že to udělaj sami, PANEBOŽE, NECH TO NECHAT NA TOBĚ. No, vykonali, já si lebedil a za to je teď nesmírně chválím. NIKDO neřekne DÍKY, ale každej to odmítá. Mi řekněte někdo proč.
To samý je s chválou u holek, třeba ohledně vzhledu - jé tobě to moc sluší - i kdyby se cítila doposud trapně, po této poznámce roztaje a najednou si trapná nepřijde. Už ji to, co se jí nelíbilo, neštve a nemyslí na to. Uvěřila slovům a moc nad nimi nepřemýšlí. Když to někdo řek, musí to přece myslet vážně, ne?!
Potom je to takový to TYJO MÁM STRACH ( z toho a toho ) JÁ TO NEZVLÁDNU a blabla - a lidi vás začnou ujišťovat, že zvládnete, i když existuje reálná šance, že to skutečně nedáte.prostě okamžitě zareagují pozitivně, což je divný, protože kdybyste je požádali, aby vás ujišťovali, že jste přece dobrej a dáte to, řeknou že jste blbej a že by se vysrali. Chápete to? Když je nežádáte, udělaj to zběsile sami a dobrovolně.... ale poprosit je o to znamená fiasko. Proč?
Nebo tohle školákům známý " tyvole, já se vůbec neučil - já taky ne - to bude koule - já tam nejdu" - dokonalý příklad toho, jak se i ten, kdo se učil, zlanaří díky hlášce druhýho. Jeden ustrašenej výkřik, a ihned máte dojem, že je to vlastně opravdu v háji - i když jste to večer uměli, dnes to už natuty nevíte a jste tím pádem v prdeli - tohle přesvědčení zapůsobí opravdu reálně a vy tím pádem písemku poserete. Taky se vám to stalo? Mně jo. Možná kdybych nedal na tyhle kydy druhých, nemusel bych dělat reparát. :)
Rád čtu. A jím. Stačí slyšet MNĚ SE KNÍŽKA NELÍBILA /MNĚ TO NECHUTNALO a už pochybuju. Nechutnalo, nelíbilo? Hm tak to mě taky ne. A fakt - kniha má skutečně ta záporná místa, která druhým vadí a jídlo je fakt nějaký divný.
No a naposled uvedu ten příklad, kterým nejvíc zdeptáte druhý. Zaútočíte na jejich zdarovje:
SEŠ BLEDEJ, JE TI NĚCO? Jo, začnou se cítit uplně chřipkově.
ŠPATNĚ SE MI DÝCHÁ, MÁM TÍŽI NA PRSOU. Okamžitě ji taky pocítí.
BOLÍ MĚ ŽALUDEK, JAKO BYCH TAM MĚL KÁMEN - au, už tlačí i je. BOLÍ MĚ NOHA, UŽ NEMŮŽU - jejich chodidla a lýtka se právě teď ozvala, že už taky nemůžou.
TOČÍ SE MI HLAVA - jim taky. A najednou je jim i na blití.
MIGRÉNA STRAŠNĚ BOLÍ PO CELÉ HLAVĚ - při příští bolesti hlavy jsou si jisti, že se blíží migréna a už se třesou strachy.
VÍŠ, ŽE MŮŽEŠ DOSTAT RAKOVINU I PŘI PIERCINGU V JAZYCE, HLAVNĚ KDYŽ BUDEŠ KOUŘIT ? - "do háje, raději ho vyndám..."
JEDEN MUŽ UMŘEL NA RAKOVINU RTŮ - začne se vám dělat opar, brní vám rty a bolí, jenže vy natuty věříte, že se už tvoří nádor a vy ji určitě máte taky. Píšete závěť a na všechno kašlete - vy ji přece už MÁTE.
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál, že? Určitě to taky znáte, a proto klidně napište, co jste pod tíhou slov pocítili vy nebo v co jste uvěřili.
( určitě jste si při nebo po přečtení tohoto článku říkali TOHLE ZNÁM, PŘESNĚ, TO JSEM TAKY ZAŽIL/A , TO JE JAKO JÁ....Pak jsem vás ovlivnil svými tvrzeními, že to URČITĚ znáte taky - snadné, že? :) )

Já a absence emocí

20. července 2017 v 17:27 | Felix Faix
Emoce. Věc, kterou většina z nás má, někdo je dá najevo a spousta lidí jim podléhá a podřídí jim život i rozhodování.
Holky je přímo žijí a překypují jimi, my kluci zase skoro bouchneme ve švech, jak je v sobě dusíme.
Emoce máme v radosti i ve vzteku, v bezmoci i ve chvílích vítězství.
Celý mi to přijde takový zvláštní. Že jako proč nějakej pocit má něco určovat, dokazovat, být nějakým ukazatelem kvality člověka nebo vztahu?
Když máte emocí moc, jste rozeřvaná citlivka, co nic nezvládá... když je nemáte vůbec, jste tvrdej necita a automaticky musíte být ke všem zlej. Proč? Protože to tak lidi prostě vnímaj.
Já sám dřív býval HROZNÁ citlivka - neměl sem daleko k breku z toho, že zachráněná lištička zas vyběhla do lesa. Že se mi povedlo fakt dobrý kakao. Že někdo někomu pomohl, někdo se uzdravil nebo že se prostě stalo něco, co se dít nemělo. Umělo mi být líto sebe i druhých a já tuto přirozenost považoval za něco míň.. něco, co mne sráží a co se nesmí.
Proto jsem se sám naučil zatvrdit se a tím tak chránit sám sebe před neustálýma atakama pláče, třasu, smrkání, kníkání a prostě slabosti. Jo, rozcitlivělost je pro mne slabost. A já být slabej nechci. Ne abych působil fakt hustě a byl tvrdej, ale protože prostě nechci bejt labil.
Tak je ze mne teď tvrďák, který až jaksi ztratil základní soucit a schopnost vcítit se. Umím se vcítit, když se do toho vnutím, do pocitů nebo postojů druhých a umím je pak lépe chápat nebo to, co udělali, prostě přijmout a nedivit se, ale už samo automaticky mne ta tvrdost nutí soudit, mít na vše jasnej názor a jen nerad připouštět ten druhej postoj a hlavně mám pocit, že vše se dá řešit jen násilím.... i když vím, že násilí plodí zas jen násilí.
A tak si myslím, že problematika probere facka, stejně jako malý uřvaný děcko nebo parchanta ve třídě. Že na blbýho pracovníka patří řev, aby se probral a na blbýho šéfa, kterej je nespravedlivej, patří prásknout mu prací a sebrat se a jít.
Prostě ač jsem chtěl bejt ne-emocionální, díky tvrdosti uvnitř sebe jsem se stal časovanou bombou.
Bombou, která neváhá bouchnout na veřejnosti a která odmítá pomoc, protože věří, že "mě by přece taky nikdo nepomohl".
Dobrovolně jsem se stal racionalistou a to mne na jednu stranu velmi zachránilo - jen tak nenaletím, jsem v pozoru, už nedám na sladký úsměv, kterým se doprovázejí tvrdá slova a už dopředu tuším nějakou katastrofu, nepravdu nebo faleš.
Cizí rány se mne nedotknou a já neklesnu tak snadno jak odruzí.
A to ani při neštěstí druhých. Jak totiž zatvrdnu vůči druhým, tak i sobě, takže že má někdo problém? já přece taky, tečka.
No a ono jak to bývá, ty problémy tak nějak přijdou. Protože jsem si v sobě určil, že tak to chci, i když to nechci.
A pak se z toho nevyhrabu a říkám si " proč pořád já?"
No protože jsme is to takhle debilně zařídil. Co mi to dalo, to mi taky zároveň něco vzalo.
Nejsem plnej zášti závisti nebo chuti ubližovat, ale jsem prostě tvrdej a nic nepřipouštím... jakýpak lásky, citečky plakánky nebo hysterie...jakýkpak řešení pocitů druhých!
Když se pak hodně nutím a říkám, že to co se stalo je prostě hrozné, zjišťuju, že se mnou to neštěstí ani neotřáslo. Neděsí mě. Nelituju. Když někdo naletí, směju se mu, že já to viděl už dopředu a ten druhý ne a stejně mne neposlechl.
A pak mne třeba zamrzí nějaká krávovina nebo úplná blbina a já, jak jsem zvyklý nebejt citlivej, se násilím uzamknu, protože citlivost si přece NEMŮŽU DOVOLIT!!!
Jenže teď, po nějakým roce tohoto postoje, si říkám proč. Co jsem kromě toho, že jsem jakoby jasnozřivější ve vztazích a nedám se, mám odstup a to takovej, až zraňuju a odmítám druhý, získal.
Kdybych k sobě byl totiž někde hluboko upřímnej, zjistil bych, ke své hrůze, že jsem se stal takovým Montym Burnsem - sviní, která necítí s nikým, ani už se sebou ne.
A proto na sobě pracujte a učte se z každýho prdu se nehroutit, nehroťte to, co nepálí, protože vždy nějaký řešení je a problém může znamenat novou cestu, ale ani od sebe veškerý emoce neodhánějte..... ve chvíli, kdy o ně přijdete, se zrovna stane něco, kdy je budete hodně potřebovat... jenže už tu prostě nebudou.

Já a proměna jedné holky

20. července 2017 v 17:24 | Felix Faix
Potkávám takový holky hlavně v posledních letech. Jsou jakoby přes kopírák. Ze všech těch tureckých telenovel, muzikálů ze střední, Disney kanálů, článečků na krásná.cz a bravíček jsou tak zblblý a nesoudný, že se v jejich uvažování zcela míjí realita od nadnesených krávovin.
Nemožnou holku někdy poznáte od pohledu, když na vás mrká nalepenýma řasama tak, až upadne ze schodů a nabije si...svá zvětšovacím leskem natřená ústa.
Když na vás kmitá jazykem ve školní jídelně a vypadne jí při tom kus banánu ze zlobivé pusy.
Když na vás mrká tak, že máte chuť běžet pro očaře,k aby jí tu tříšku z oka vyndal.
To je pak jasný, že takové se vyhýbáte... jenže horší sortou jsou ty, který to skrývají, pak vás "kamarádsky" obkrouží jako přátelská družice, pomůže vám, pokecáte, něco si svěříte a vyměníte si na něco názory...a vy si říkáte, že jste narazili na nečekaně normální holku!
Tak ji do svýho života vpustíte víc, píšete si na Fcb a sdělujete si, na co jste se koukali, co si o tom myslíte, jak vám to jde ve škole a jak moc je blbá ta a ta nebo jak moc blbě vypadá jako emo ten a ten. Jste na jedné notě, jste stejní!
Tak jí dovolíte, aby přišla do vašeho života víc a víc, nějak tak si naznačíte, že "by to šlo", a..
PEKLO ZAČÍNÁ.
Milá, kdysi zcela normální holka, která mohla mluvit o všem s nadhledem a která byla spíš jako váš kámoš, je najednou ukecanou stíhačkou a předkládá vám návrhy a postoje jako vystřižený z románů Lenky Lanczový. Začne se po vás plazit, hlavně jdou li okolo jiný holky, houká na vás "hu-ů" na chodbě, mává na vás tak okázale, že si toho všimne i učitel a pošle vás na základě toho do roztomilosti zaobaleného příkazu "POJĎ SEM!" za "svou starou paňmámou, aby nečekala, když je tak náruživa" a místo kecacích maratonů teď mluví jen ona... o tom, co by chtěla ve vašem vztahu... jak moc se těšila na to, až tohle přijde... co si myslíte o jejím novým tričku? ladí jí k pásku? ...co myslíš, voním dobře? to je Šanel, ale z tržnice víš, nikomu to neříkej...jé hele miminko! takový chci taky... je jí zima-zahřeješ mě? tak já ty ruce zmáčknete a vtáhnete do svý mikiny a ona hned začne vyvolávat jásavý opus na téma " jéééžiš ty jsi tak hodnéééj"....
Ve svých očích je dospělou, neodolatelnou romantickou nymfou, která školu nebo úkoly ke svýmu novýmu, láskyplnýmu životu nepotřebuje, protože ONA žije srdcem a vše jí může být ukradený....... a ve vašich očích je otravná, afektovaná a máte chuť ji ucpat špuntem. (korkovým, ne tím vaším.)
Začne se do nymfy stylizovat nejen oděvem, ale hlavně řečí a gesty.
Říká pořád "ale chápeš jak to cejtim né ? " nebo "tak jak mi srdce bije s tebou tak tak mi s nikým nebilo".
Máchá rukama v rozmáchlých gestech, občas jí ujede místo kdysi normální "tyvole" jakési och a ách a směje se vysokým, hraným hlasem.
Víte, že samu sebe teď prostě hraje a vadí vám to. Nemáte náladu řešit něčí šaty, celebrity které neznáte, nezajímá vás její "nově objevená" schopnost léčivých dotyků, které na vás chce aplikovat.
Vy chcete tu, kterou jste poznali... a ne nějakou náhražku z laciných filmíků.
Na lavičce u domu se tisknou jen ti hloupí a malí, ne přece vy!
Takže co s tak nemožnou hloupou holkou, co propadla víře v to, že zalíbí li se někomu pro něco, musí to okamžitě zazdít a začít se chovat jako nána? Která je buď zaslepena sama sebou, že vás jen vláčí za sebou, nebo naopak se snaží vzhledem ke své proměně změnit i vás?
Chce to jedno: dobře mířenej kopanec.
Ne slovní, ale reálnej. Jedině ten ji totiž probere a srovná ji zpět do roviny "nás normálních".
Sice pro ni navždy budete debil, který "pohrdl mou láskou", ale vy se osvobodíte.
A to je to hlavní. Nikdy prostě nepřestávejte myslet sami na sebe.

Kdo jsem a proč jsem tím, kým jsem

20. července 2017 v 17:23 | Felix Faix
Co je vlastně normálnost? Stejnakost jako ty davy? Stejná tupost a názorovost? Dnes je vše jak přes kopírák, takže raději navždy jinej, než nudně stejnej.
Myslím, že až na jistou věc jsem zcela jistě v pořádku. Jo určitě jsem.... jen prostě jinak vnímám lásku.
Nevnímám ani nepociťuju ji totiž nijak.
Proto jsem pochopitelně divnej a hajzl parchant magor apod.
Takže jsem tady a chci psát o tom, jak moc blbej v tomhle jsem. jak moc nejsem schopnej se přinutit k něčemu, v co nevěřím, ale mám to mít, protože se " to prostě má".
Něco jako... snaha najít PROČ to tak je.
Potíže v minulosti, dětství? Nedostatek lásky nebo pozornosti? Špatnej život? Nic takovýho....Právě naopak.
Jen se mi zdá, že nepatřím do dnešní doby. Doby, kdy vládne násilí a oslavuje se hloupost, omezenost a vulgarita.
Jsem na opačné straně dnešního žebříčku stylovosti a zajímavosti jak v názorech, tak stylu nebo zájmů.
Je mi náct, ale cítím se na cet. ( možná i sát).
Mojí nejlepší kámoškou je kapuce (proto již vžitý název Kapucák). Skrývá mě ve chvílkích, kdy skrytý být chci....skrytý těm kydům venku, pohledům, nebo naopak tomu, abych neviděl já to, co nechci.
Nejsem hazl v pravým slova smyslu... jen prostě po citové stránce tak nějak nic... necítím. Většinou.
Umím mít rád zvířata , mám je raději než lidi, ale milovat jako takhle neumím. V době, kdy se pro rozchod vraždí a vášní zmítá svět, je to nepochopitelné, až patologické.
Divnej týpek se spoustou času a nesouhlasem vůči všemu a všem prostě.
Čekám, co bude za téma týdne.... jestli k němu budu mít co říct.
Protože pokud jo, poznáte sami, jak moc špatný to se mnou je.