Můj last day na této zemi

20. července 2017 v 17:30 | Felix Faix
Řekněme, že je nějaký den nějakého měsíce a roku. Je to ale moderní doba, možná až příliš. Všude kolem samá technika, která řídí už i hajzlíky, kde počítač zjišťuje vaše zdravíčko z vašich exkrementíčků ( to je skutečně hudba budoucnosti, už na tom makaj - na co chodit k lékařům žejo). Domov uklízejí roboti,kteří plní veškeré funkce od služeb úklidových a pečovatelských po služby v postelích.
Vztahy se rozbily, téměř neexistují, co ale pořád existuje, je zlo a násilí. Lidé vypadají jako mimozemšťané - jsou vysocí, tencí, s dlouhýma končetinama, velkýma očima ve velkých hlavách. Postupem let se dobrovolně vyhladověli v rámci trendu. Ti co byli jiní byli zneškodněni - ti tu nemají místo.
Jsem takový i já, ale necítítm se tu dobře. Jsem napojen na čip a centrála mě hlídá a ví o každém mém kroku. Jsou oblasti, kam se nesmí - tam stále probíhá válka. Tento svět mě štve, i když mi přináší v podstatě všechno. Jenže já na techniku kašlu.
Chci žít ve světě, kde se nemusím bát, že mě někdo zabije, že ráno nevstanu, protože se svět zamoří nějakou chemickou smrtící zbraní, že nás lékaři záměrně očkují svinstvem a že to svinstvo je i v jídlech. Chci žít svobodně a třeba bídněji, ale s klidem, dobrými vztahy a kvalitnějšími službami, výukou a šancí na práci, která bavím, ne zotročuje a vykořisťuje.
Chci svět, kde je zvíře přítelem lidí, a ne jeho složkou jídelníčku nebo zábavnou kratochvílí, kdy je sekán na kusy, topen nebo shazován z mostů na dálnice. Chci prostě z tohto zasranýho světa pryč, proto odpojím veškerý počítače od domu, vypnu roboty, kteří zaznamenávají proběhlé aktivity u mě doma a s chutí si naříznu pokožku mezi žebry a vyrvu si z tama čip. Bez žebra se žít dá, to se uštípne lehce... a já hodlám tento svět taky uštípnout. Spoléhají na závislost lidí na tomto světě, na to, že nebudou mít sílu odejít z něj, protože jsou tupí tím vším hlídáním a ovlivňováním.
Jdu po zakázané oblasti a uvidím díru v zemi. Tamtudy se před lety propadl dům a pohřbil tam i rodinu. Díra je příliš veliká a proto ji nezahrabali. Lidé se k ní nepřibližují, prý je to brána do pekla, na to se tu totiž ještě věří.
jenže já se nebojím. Raději půjdu dobrovolně žít do pekel, než abych zůstal tady.
A tak poslední den svého života vůbec netruchlím a skáču do té bezedné díry, abych si žil líp v podzemí plným plamenů a síry, než na povrchu plným otrávenýho vzduchu a zkažených duší.
Věřím, že mi tam bude líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama